Cykly pro pokročilé
V této kapitole si více rozebereme některé cykly.
For cyklus podrobně
Ukažme si diagram For cyklu.
Kde kód má tuto strukturu
Jednoduchý program obsahuje
#include <stdio.h>
int main()
{
for (int x = 0; x < 3; x = x + 1) {
printf("%i\n", x);
}
return 0;
}
V této kapitole si ukážeme, že jednotlivé sekce můžou být volitelné. Například lze definovat for cyklus bez inicializační sekce
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
for (; x < 3; x = x + 1) {
printf("%i\n", x);
}
return 0;
}
A program funguje pořád stejně.
Také lze mít volitelnou iterační sekci. Pak je ale potřeba přesunout zvyšování dovnitř do těla cyklu, jinak by se proměnná x nikdy nezměnila.
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
for (; x < 3;) {
printf("%i\n", x);
x = x + 1;
}
return 0;
}
Všimněme si, že středník v definici pořád zůstávají. Ty jsou povinné a nelze je vynechat.
Je možné vynechat i část podmínky.
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
for (;;) {
printf("%i\n", x);
x = x + 1;
}
return 0;
}
To ale způsobí, že podmínka bude vždycky pravdivá. Je to stejné, jako kdybychom dali do podmínky nenulové číslo
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
for (;1;) {
printf("%i\n", x);
x = x + 1;
}
return 0;
}
Cyklus poběží donekonečna. Pro zrušení cyklu bychom museli použít klíčové slovo break.
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
for (;;) {
printf("%i\n", x);
x = x + 1;
if (x > 10) {
break;
}
}
return 0;
}
Samozřejmě můžeme mít volitelnou libovolnou část for cyklu. Například jenom podmínku
#include <stdio.h>
int main()
{
for (int x = 0;;x = x + 1) {
printf("%i\n", x);
if (x > 10) {
break;
}
}
return 0;
}
Break v zanořených cyklech
Mějme program
#include <stdio.h>
int main()
{
while (1) {
while (1) {
printf("Ahoj\n");
break;
}
}
return 0;
}
Kolikrát se Ahoj vytiskne? Správná odpověď je nekonečně krát. Proč? Protože break ukončí vždy aktuální cyklus. Ale pak se znova opakuje vnější cyklus, který znova spustí vnitřní cyklus.
Jak by se dalo ukončit oba cykly (říkáme vyskočit z obou cyklů). Lze k tomu použít tzv. návěstí (anglicky label) a klíčové slovo goto.
goto funguje tak, že přeskočí na specifikovaný label.
Definujme si label konec a použijme goto k ukončení zanořených cyklů. Všimněme si, že label se zakončuje dvojtečkou a ne středníkem.
#include <stdio.h>
int main()
{
while (1) {
while (1) {
printf("Ahoj\n");
goto konec;
}
}
konec:
return 0;
}
Nyní se Ahoj vytiskne pouze jednou, protože goto pak přeskočí na příkaz return 0; a tím se program ukončí.
Pomocí goto se dá vytvořit i cyklus
#include <stdio.h>
int main()
{
int x = 0;
iterace:
if (x < 5) {
printf("x je %i\n", x);
x = x + 1;
goto iterace;
}
return 0;
}
Program vytiskne
x je 0
x je 1
x je 2
x je 3
x je 4
Používání goto je obecně považováno za špatný programovací návyk (existují výjimky např. při vývoji jádra Linuxu). Vytváří v programu chaos a ve větších programech je pak těžké se zorientovat, co se v programu děje.
Každý program s goto jde přepsat bez goto. Pro skončení dvou zanořených cyklů lze například použít pomocnou proměnnou (existuje jako vždy i spoustu jiných řešení)
#include <stdio.h>
int main()
{
int konec = 0;
while (1) {
while (1) {
printf("Ahoj\n");
konec = 1;
break;
}
if (konec) {
break;
}
}
return 0;
}
Odkazy
Následující kapitola: Proměnné pro pokročilé