Mezery v jazyku C
Mezery (obecně prázdné znaky jako např. taby) v jazyku C jsou na většině míst volitelné.
Když máme následující program
#include <stdio.h>
int main()
{
printf("Hello world!\n");
return 0;
}
Ten můžeme napsat i jako složené závorky na stejném řádku jako definice funkce
#include <stdio.h>
int main(){
printf("Hello world!\n");
return 0;
}
Nebo může být i celá funkce na jednom řádku (ale zde pozor, že na konci řádku #include musí být nový řádek)
#include <stdio.h>
int main(){printf("Hello world!\n");return 0;}
Pokud bychom ale udělali velkou mezeru například v řetězci
#include <stdio.h>
int main()
{
printf("Hello world!\n");
return 0;
}
Tak se chování programu změní, protože se vytiskne něco jiného, než v původním programu.
I tento program je naprosto validní (i když velmi nečitelný)
#include <stdio.h>
int secti_cisla ( int x , int y)
{
int vysledek = x + y
;
return vysledek
;
}
int main()
{
int vysledek = secti_cisla( 5 , 5 ) ; printf ( "Vysledek je %i\n" , vysledek ) ;
return 0;
}
Stejně tak je možné posunovat hvězdičku u definice ukazatele. Všechny tři možnosti jsou validní
int * ukazatel1;
int* ukazatel2;
int *ukazatel3;
Na volitelnost mezer jsem chtěl upozornit především proto, že někde můžete vidět cizí program, který používá mezery jinde, než jste je používáte vy (třeba složene závorky jsou na stejném/novém řádku, než jste zvyklí, někdo používá mezery mezi závorkou a parametrem atd.). Tak ať se zbytečně nevyděsíte, jak je možné, že to funguje.
Jak to všechno funguje si povíme možná někdy v budoucnosti na ukázce toho, jak si naprogramovat vlastní kompilátor. Konkrétně mezery se řeší ve fázi vytváření lexikálních tokenů.
Odkazy
Následující kapitola: Přetypování