Paměť
O paměti jsme si v předchozích kapitolách už několikrát povídali. Nyní se podíváme, jak zhruba paměť vypadá jako celek a z jakých částí se skládá.
Zjednodušenný diagram paměti vašeho programu vypadá následovně
argv / env sekce slouží k uložení argumentů programu a proměnných prostředí (environment variables). Proměnné prostředí jsme v tom kurzu nerozebíraly.
Stack (česky zásobník) slouží k ukládání především lokálních proměnných funkcí. Velikost zásobníků se rozšiřuje nebo zmenšuje podle toho, v jaké funkci se zrovna nacházíme nebo jak moc zanoření ve volání funkcí jsme (viz kapitola Rekurzivní funkce).
Heap (česky halda) slouží k ukládání především dynamické paměti alokované pomocí funkcí malloc/calloc/realloc (případně další). Podobně jako Stack se paměť haldy rozšiřuje podle toho, jak alokujeme/dealokujeme dynamickou paměť v našem programu.
bss sekci se také říká neinicializovaná data. Při spuštění programu se tato sekce vynuluje. Slouží k uložení globálních a statických proměnných, které nejsou inicializované ve zdrojovém kódu nebo jsou nastavené na nulu.
Příklady
int globalni_promenna;
int globalni_nulova_promenna = 0;
static int staticka_promenna;
static int staticka_nulova_promenna = 0;
Data segment (česky datová sekce) nebo také inicializovaná data. Rozděluje se na následující podsekce
- sekce ke čtení
- sekce ke čtení a k zápisu
Sekce ke čtení je slouží k uložení řetěcových literálů typu char * s = "abc". Řetězec "abc" se uloží do paměti ke čtení.
Sekce ke čtení a zápisu slouží k uložení globálních a statických proměnných, které jsou inicializované na nenulovou hodnotu
Příklady
int globalni_promenna = 10;
static int staticka_nulova_promenna = 10;
O paměti je dobré mít základní přehled. Nejdůležitější je pochopit rozdíly mezi pamětí stack a heap. Je dobré vědět, že paměť alokovaná na haldě zůstává alokovaná i po skončení funkce a je mnohem pomalejší (viz kapitola Dynamické pole).